Zelená Hora

Řeknu vám, sousedé, když se vracím domů,
vidím z dálky Zelenou, vidím Zelenou Horu,
srdce mi poskočí, v duši zahoří.

Kraj ten náš, kdo znáte, samý kopec i val,
a ten nejpěknější, s naším zámkem zdejším,
radostí naplní, srdce potěší.

Náměstí s Jakubem a náměstí s Janem,
kdo sem k nám zavítals, nad slunečním ránem,
zapomenout nedá, kdo Nepomuk zná.

Nepomuckým krajem kdo je políbený,
kdo se tu narodil, za děvčaty chodil,
ať si rád zazpívá, ať zavzpomíná.

umělá "lidová" píseň, M. Kotišová 2026